Tak včera sem začala lehce nenávistně, a dneska eště trochu hodlám pokračovat. Ale jinak sem vážně takový pozitivní jehňátko. A dokonce plánuju že brzy zkusim napsat opravdickou opravdickou recenzi. Až dopíšu…tu školní věc.
V mym životě se věci dějou ve vlnách. Mám dycky různý období, kdy se uplně topim v jedný věci, pak objevim něco dalšího, to původní zahodim, a zas mám novou obsesi. Nejinak je tomu i s hudbou. Vždycky jsou to období. Například teď. Teď mám výrazně americký období, myslim že by mě zabilo kdybych si pustila nějakýho britskýho interpreta. Mám pocit že všechny britský kapely jsou prostě další Arctic Monkeys. A ty byli dobrý taky jen chvíli. Naposledy jsem zkoušela dát šanci Kate Nash, ale Jenny Lewis stejně řiká slovo fuck daleko elegantnějc. Prostě Amerikaa, Amerikaa… A fascinuje mě žánr new weird america, to hodlám víc prozkoumat eště.
A pak taky z britskejch věcí nechápu ten new rave nebo nu rave nebo jak se to píše. Zkoušela jsem poslouchat Klaxons, ale nějak nevim čim se to liší od ne-nu-ravovejch kapel. Znělo to jako takovej ten normální britskej rock nebo spíš pop, tak já něco asi přehlídla. Zní mi to jako rokenrolový kapely v neonovejch hadrech…
No a electroclash (zase to asi píšu blbě), to je taky smutný. Tyjo kdybych musela deset minut koukat na Knokaut tak umřu. Teď jak sem byla nemocná tak sem na to narazila. Ten moderátor je fakt směšnej. Ale zpět k tématu – prostě Británie má podle mě nějakou křeč, hlavně bejt takovej a takovej a novej a fresh, ale čeho je moc, toho je moc. A já sem konzerva. A nepotřebuju electroclash.
0 odpovědí so far ↓
Zatím nebyl zadán žádný komentář... Vyplněním formuláře níže můžete diskuzi odstartovat.