The Mars Volta – The Bedlam In Goliath

Tak fajn, tak si zkusim tu recenzi. Eště než sem k tomu sedla, tak mě napadlo, že možná ani nechci psát takovýhle klasický recenze, protože by mě to asi nutilo začít o hudbě přemýšlet jinak, a to nechci. Musela bych moc strukturovat myšlenky, což nedělám, a celý by to muselo být víc vědecký a racionální a objektivní. Jednou si to ale zkusim, protože zrovna tohle album tak vnímám – jako jednotlivý písničky, oproti předchozím albům tolik nepřecházej jedna ve druhou, zdá se mi že ani textově, i když musim přiznat že ten příběh jsem eště tolik nezkoumala. Prostě zatim mi Bedlam přijde jako taková TMV verze popovýho alba:) Což neni špatně, aby bylo jasný. A pak taky je to jediný čerstvý album který teď mám v playlistu. Recenze na pět let starý alba budu psát až se budu nudit eště víc:)

Takže TBIG: uplně si pamatuju tu noc kdy prosáklo. To odpoledne sem dala poslední zkoušku semestru a Mamka mi za odměnu dala balíček skotskejch máslovejch sušenek, takovejch těch drahejch v červenym obalu. Už nějak před půlnocí to bylo ve vzduchu. Někdo psal na comatoriu že má doma tu promoverzi a že jí někam nahraje. Pak sem našla na last.fm někoho kdo to taky poslouchal (to byl můj příspěvek lidstvu, chudákovi pak uplně znásilnili shoutbox). Zůstala jsem vzhůru, snědla půlku máslovejch sušenek a pořád dávala refresh. První link se objevil někdy myslim před šestou ráno a eště než sem to měla stažený tak se rozkřiklo že je to fake, že jsou to Atlas Of ID zase. No ale protože stejně nebylo co jinýho stahovat, tak sem nedala přerušit. A nebyl to fake. Začala jsem poslouchat už když Mamka vstávala do práce a začínalo svítat a bylo to jako setkání se starými kamarády, protože většinu už sem stejně znala z různejch bootlegů a z těch srandovních videjek. Ale znělo to…tak dobře.

1. Aberinkula – co mi v hlavě zůstalo jako první byl ten výbornej vesmírnej konec s tim…dechovym nástrojem (sakryš nevim jestli je to saxofon..). A vůbec to má takovou vesmírnou, noční, heliovou náladu. Náladu jako že se něco stane. …and don’t you try and ask me your expiration date…

2. Metatron – …maybe I’ll break down… No z důvodu toho, že se tahle písnička několikrát uplně převlíkne, tak nějak na ní pořád nemám názor. Třeba sem něco připíšu pozdějc.

3. Ilyena – mám díky tomu názvu nějaký podivný asociace s řeckejma bájema. A se Sluncem. I když ten jak se mu rozpustily křídla nebyl Ilias, já vim, já vim. Hrozně se mi líbí to co přidali na konec. Dycky mě to potěší, takovej optimismus či co. … can’t spot through the lens bleeding through your sanctuary… No dobře, ten optimismus se mi asi zdá.

4. Wax Simulacra – no neni neuvěřitelný že má dvě a půl minuty? A že je to prej první singl? (moc v singlech nejedu, tak si nejsem uplně jistá) Myslim že je to ucházející představení alba pro někoho kdo třeba váhá. A taky pro někoho kdo pořád nemá jasno v tý věci s bubeníkama sakra už. Je to pro mě taková veselá, zběsilá písnička. Jako když běžci přepálej start, ale tady to nevadí, protože závod hned za rohem končí. Prostě to tam dali a šli, žádný sraní.

5. Goliath – no ta druhá půlka je v některých dnech (a není jich málo) moje uplně nejoblíbenější nejlepší věc na albu. Uplná apokalypsa. Akorát škoda že tam nenechali to “I gotta go home” na který jsem zvyklá z toho youtube-ripu. Vim že by to asi nesouviselo s příběhem, ale jestli chtěj na TBIG ukázat ten novej smysl pro humor, tak by přeci mohli mít v písničce větu která s ničim nesouvisí:)

6. Tourniquet Man – četla sem názory že by tam neměl bejt, že se to nehodí bla bla.. Ale já myslim že tam patří, určitě to bude nějaká důležitá část příběhu. Tohle je písnička při který si píšu “nastudovat příběh” do seznamu úkolů největšim písmem. Je taková večerníčková, pohádková.. A je tam moment kdy si fakt připadám že ke mně mluví záhrobí. I když uznávám že Cedric zní možná trochu moc teple.

7. Cavalettas – …before I become your epidemic… No a ten nástup po Tourniquet Man je samozřejmě výbornej. A ten nástup číslo dva je taky výbornej. O třetím nemluvě:) A zbožňuju asi-dechový nástroj č.2, opět netušim co to je. A zbožňuju jak řiká bedalem:) Černej kůň alba, anyone…?

8. Agadez – …because… To je prostě písnička slova because, při tom mrazí až praští. V bookletu je za to připsanej kredit někomu zvenčí. Dycky mě napadá že to by byla uplně nejlepší charita na světě kdyby to dali namluvit nějakýmu bezďákovi. Řekl by jedno slovo a pak by dostával tantiémy a koupil by si velkou vilu s bazénem a ty peníze by nikde nechyběli a TMV by nebyli žádný srdceryvný U2 nebo tak. No ale bezďák to evidentně nebyl no. Ale i tak.

9. Askepios – ta je pro mě zatim nejslabší, i když u mě se to mění s počasím. Taky pro mě má takovou tu atmosféru že se něco fakt velkýho a zlýho stane, což asi souvisí s tim videjkem. Akorát ten zvuk tý příchozí smsky si mohli nechat.

10. Ouroborous – dobře tohle bych řekla že je moje nej z alba. Sakra nevim jestli už sem to neřikala o jinejch:) Ale fakt. A ten remix od Nobodyho je možná eště lepší. Jo a eště bych chtěla říct že nečekám na to až se lidstvo dohodne jestli je tam překlep nebo ne. V bookletu je -u- a já v booklety věřim.

11. Soothsayer – a já se dočkala těch východních zvuků. A i jinejch zvuků. A i jinejch věcí než zvuků. Celý mi to připadá nahraný jak na nějakym tureckym tržišti, kde pořád o kus dál někdo hraje něco smutnýho na housle a ono se to omylem přimíchalo k tý písničce. A všude kolem je prach, postavy kterejm nejde vidět do obličeje, taky tam stojí mešita a nikdo neni veselej.

12. Conjugal Burns – u tý si taky řikám že tomu příběhu musim dát šanci. Nejdřív sem v týhle písničce nemohla nic najít, ale jestli jsou tam kousky z Deloused knihy a jestli to odkazuje k Jeremymu a jestli to přesahuje jedno album a souvisí s dalším, tak to musí bejt moje oblíbená. A podivný je, že eště než sem zjistila co ten kousek textu je, tak mi připadalo, že tahle písnička zní jako byste jí vytrhli z Deloused. A ten konec je určitě konec věštecký tabulky. Zní jako kdyby se rozčilovala:) A taky jako Dalekové. Exterminate! Exterminate! A pak pomoc! Pomoc!:))

… all of this time, bedsore containment. Where am I now that the music has faded?…

No a kolem a kolem: asi je to album, který bych doporučila někomu kdo nikdy nic od TMV neslyšel, protože se mi zdá asi nejstravitelnější – proto sem psala že je to popový album. I když možná bych ho nedoporučila, protože tim by člověk přišel o ty filmový obrazy z Deloused a Frances, který jsou na TMV asi to nejlepší. Na druhou stranu sem se eště nerozhodla jestli jim věřim tu pohádku o strašlivym prokletí a zakopanym…sakra má to českej název? O zakopaný desce ze záhrobí. Spíš si myslim že nevěřim. Ale holt jim tentokrát nikdo neumřel, z čehož evidentně uměj vytřískat nejlepší příběhy. Zatim ani nemůžu říct jestli to bude můj evergreen nebo jestli zapadne do řady, na to je moc brzy a je jasný že teď ho poslouchám víc než jiný. Ale jako jediný album si ho spojuju se světlejma barvama a se světlem. No to bude tim že ten příběh na mě teprva čeká, on to asi taky bude krvák.

Teď mě tak napadá že správná recenze by se měla zmínit o žánru, takže tady to je → já všemu co poslouchám řikám pop.
A pak sem asi taky měla zmínit to co je všude, Jeruzalém, ta spiritualistická hračka, zaplavený studio, bla bla → to se dá najít na wikipedii myslim. No a taky jak sem psala, moc jim to nevěřim.

A hvězdičky dávat nemůžu. To možná tak za rok. Sakra jak to ty recenzenti dělaj že hned věděj?