Jestli mi nějaká hudba zvedá poslední (hnusnou, šedivou) dobou radost, tak jsou to Voxtrot. Konkrétně jejich eponymní, myslim že i jediný album. Zkoušela jsem i ty předchozí EPs, který měly daleko lepší ohlasy, ale to album mě bere nějak víc. Takže Voxtrot. Voxtrot jsou indie pop, jsou veselej, čistej pop, kterej maj mazlíčci rádi. Texty teda taky nejsou nějak intelektuálně náročný, ale jsou lehký a vtipný a člověku by snad ani nevadilo mít jich kus vytetovanejch někde po těle. Voxtrot jsou mimochodem z Austinu, takže ano, ano, stále musim poslouchat ty Američany.
Voxtrot maj kytary a všechny tyhle živý oldschoolový věci. To píšu hlavně po traumatizujícíh 51 minutách s Of Montreal.
Voxtrot jsou taky trochu androgynní, i když ne tak oplzle a kýčovitě jako já nevim…IAMX. Je to spíš dětská androgynnost, no to je úchylný spojení, takže je to asi spíš dětský. Jo, zpěvák zní docela dětsky a naivně.
Ale hity jsou to jako víno. Jestli si Kid Gloves nebudete zpívat eště tři dny, tak nerozumíte popu. Nebo Firecracker. Nebo Future Pt. 1! A tak. A prostě všechny. Celý album si drží takovou tu hitovou hladinu (haha, taková seriózní recenzentská věta po takovym pytlíku sraček:) (ta byla beztak jen pro pobavení).
A já sem moc převíněná ale chtělo se mi psát a tohle je to, i když se to nějak nedá číst. Ale já vám chtěla říct, že mám ráda Voxtrot a vy byste měli taky, protože vám to zvýší kvalitu života.
0 odpovědí so far ↓
Zatím nebyl zadán žádný komentář... Vyplněním formuláře níže můžete diskuzi odstartovat.