Anniemal’s hudební weblog

Hihi, ten titulek vypadá jak kdybych šla recenzovat nějaký Kamélie nebo tak něco.

No. Málokdy (nebo spíš snad nikdy!) se mi stane že bych něco objevila, hned si to potřebovala stáhnout a hned o tom zkoušela psát. Většinou se nejdřív o něčem několikrát dočtu, řikám si hm hm.., dám to na svůj dlouhodobý seznam, pak to za nějakou dobu začnu poslouchat, pak se tomu snažim přijít na kloub, pak o tom možná píšu…

No tak tohle je úplnej opak. Nejspontánnější věc v tomhle blogu Píšu totiž při prvním poslechu, asi hodinu po tom co jsem zjistila že něco takovýho existuje. A taky rozhodně nejnovější, tak čerstvý že jsem nikde zatim nevygůglila nějak rozumně velkej obal kterej bych sem připíchla! (edit: už jo) No ale k pointě. “Ona” je Zooey Deschanel, taková ta herečka co mi jako jedna z mála neleze na nervy. A “on” je M.Ward, viz recenze níže. A Volume One je takový jejich retro. Album, který si evidentně nepřišlo hrát na umění a velký pravdy (to je v mym světě velký plus). Třeba oproti Post-War je to určitě velkej pop, vlastně je to uplnej pop - zpívá skoro výhradně Zooey (příjemné), písničky jsou takový uptempo (eh, česky..?), ale zas ne žádný disko (dyk je to skoro folk), žádná deprese ani zlomený srdce. Škoda že jsem takovej hudební nevzdělanec, tipuju že něco z toho by mohly bejt coververze (Sweet Darlin’??), těžko říct no. Je na nich prostě něco starýho a prověřenýho..

Žádná z písniček neni hluchý místo, všechny maj tenhle…jak se to dycky píše:)…hitovej potenciál. Teda já spíš než hitovej přepočítávám potenciál uvíznutí písničky na celej den v hlavě a ne a ne se jí moci zbavit. Tak tenhle potenciál maj všechny. Už teď po prvním poslechu mi střídavě zní v hlavě I Though I Saw Your Face Today a Change Is Hard. A teď eště to barový piáno z Untitled.

A rozhodně je dobře, že to vychází takhle na začátku jara. Tipuju to na můj jarní soundtrack. Koupim si balerinky s mašlí, sukni, a budu při tomhle albu předstírat že žiju v šedesátkách.